Rozhovor s Víťou Válkou nejen o cestování

Další, koho budete mít čest na WordCampu poznat, je karavanový nomád a webový designer Víťa Válka, kterého pro vás vyzpovídala Karolína Vyskočilová.

Ahoj Víťo, jsi známý jako UX designer. Na čem zajímavém jsi v poslední době dělal? Kterou část designu nejradši navrhuješ, a proč?

Poslední roky se hezkých projektů, které mě bavily, sešlo dost. Z těch známých firem bych zmínil nový web ČTK, kde tým Honzy Řezáče navrhnul wireframy a já grafiku, nebo design webu MŠMT a jejich dotační sekce OP VVV. A pak webovky pro Reflex Capital, což je jedna z velkých investičních firem podporujících známé české startupy.

Co mě ale bavilo moc, jsou weby pro osobnosti z různých oborů. Například pro zpěváka Tomáše Krále, bráchu youtubera Jirky Krále, nebo pro flétnistku žijící ve Washingtonu, Adelu Balimu. A taky pro nejlepšího realitního makléře, kterého znám – Michala Součka.

Hodně mě poslední dobou baví práce na neveřejných aplikacích a pro zahraniční klienty, je přece jen o něco větší výzva, když člověk obhajuje návrh nebo získává podklady v jiném jazyce. Poslední roky mě dost baví vlastní projekty, na kterých se podílím s dalšími skvělými lidmi, například AI pro fotky pod názvem Ximilar, kde jsme také v minulém roce spustili vylepšený web. Nebo plugin PixelRockstar s legálními fotkami pro WordPress.

Velká část freelancerské komunity tě má ale spojeného hlavně s cestováním – toho se týká i téma networkování v atriu na letošním WordCampu. Kdy se cestování stalo součástí tvého životního stylu? Na co se můžou účastníci WordCampu těšit?

Cestuju už od mládí. Vzpomínám si, že první řádný výlet s rodiči byl v sedmnácti letech do Bibione v Itálii a první samostatný byl na Korfu autobusem, když mi bylo dvacet dva let. Od té doby mám projetou Evropu a několikrát jsem byl v Severní Americe.

Na WordCampu bych rád ukázal, že cestování může mít velkou hodnotu pro spokojenější život i pro práci, a že ten, kdo cestuje, bude mít objektivnější pohled na svět a na ty každodenní malichernosti, které každého z nás v životě potkávají. A že to vše se dá dělat taky s celou rodinou. I když to vyžaduje nějakou tu přípravu.

Když jezdíš s rodinou v karavanu, máte určitě vyladěné UX i v něm, co? Předpokládám, že už to dávno nepřipomíná karavan, se kterým jezdili moji rodiče na Slapy… Jak to uvnitř vypadá?

Přesně tak, technika se od té doby posunula. Dneska je karavan nebo obytná dodávka vlastně dům na kolech, jen je o něco menší než běžné domy. Máme tam topení, můžeme vařit, sprchovat se, máme elektřinu ze slunce a v koupelně funkční toaletu.

Překvapivé pro mnoho lidí je, jak se tam vejdeme a jak to spolu přežijeme. Ale fakt je ten, že když cestujeme, snažíme se spíš zkoumat okolí, než být zavření „doma“, a tak vlastně není důležité, že je v obytce méně místa. To, co člověk potřebuje, tam je – stůl a židle na jídlo, postele na spaní, pracovní prostor i koupelna s načechraným ručníkem.

Samozřejmě to má své limity a nevýhody. Člověk si musí hlídat, jestli má dost vody, jestli není plný záchod, jestli vyjde s elektřinou a plynem. Ale za těch 7 let, co takhle cestujeme, už to máme zvládnuté a jednoznačně jsme na cestách více v klidu. Protože malý prostor taky znamená méně starostí s úklidem a menší vzdálenosti.

Na cestách má člověk potřebu dost fotit, ale ty kromě focení do rodinného alba máš spoustu zkušeností i s fotobankami. A ne úplně jako fotograf – jedné z nich jsi i šéfoval. Jak ses k tomu dostal a co ti to dalo?

To byla taková souhra příjemných náhod. Kluci z Miton Investments tehdy měli podíl v jedné začínající fotobance a potřebovali pomoci s designem webu. No a jak jsem tak pomáhal, tak jsem najednou šéfoval, a jak jsem tak šéfoval, tak jsem najednou řešil prodej do Ameriky. Byla to moc poučná zkušenost. S většinou lidí, kteří Pixmac tým tvořili, dále spolupracuji nebo se potkávám – vybudovali jsme tam tým snů.

Díky fotobance Pixmac mluvím plynně anglicky, předtím jsem spíš koktal. Díky Pixmac jsem taky poznal úžasné lidi z různých koutů světa i Česka a přednášel v Berlíně nebo New Yorku. Díky klukům z Mitonu jsem pochopil, co to je sebevědomě a eticky podnikat. Byla to nezapomenutelná etapa mého života. Vzpomínám na to se slzou v oku!

Vrátím se ještě k UX. Vím, že dost webů stavíš na WordPressu, proč?

WordPress byl výsledkem takové postupné evoluce mé práce. Dlouhé roky, kdy se weby navrhovaly ve Photoshopu a pak nasazovaly na CMSko na míru, byl pro klienty problém cokoliv do těchto systémů dodělávat – bylo to drahé. A pak přišel WordPress, sice nebyl přímo nástrojem na weby, ale tak nějak se jím nechtíc stal. Má kolem sebe úžasnou komunitu lidí, kteří svoji práci dělají rádi. A kteří často, možná úplně vždycky, nemají na prvním místě peníze, ale radost z práce. A tak se i mně stalo, že se WordPress stal skvělým spojovacím prvkem mezi grafikem, programátorem a klientem – a všem přináší radost.

Na velké nebo unikátní projekty je sice WordPress malý pán, ale pro obrovskou skupinu běžných webů a malých e-shopů je to perfektní nástroj plný nepřeberného množství rozšíření a pomocníků z celého světa.

Co tě vedlo k tomu vytvořit plugin pro fotobanky přímo pro WordPress? Jak přesně PixelRockstar funguje?

Další z těch milých náhod. Z doby Pixmacu jsem se znal s jedním Němcem, profíkem na fotobanky, který WordPress používal ve velkém. Tenhle Němec se přestěhoval do Španělska, kde se potkal na WordCampu v Alicante s jiným WordPress uživatelem a blogerem, který potřeboval rychle, snadno a legálně fotky do svých článků. A tak jsme dali hlavy dohromady a vznikl plugin, který nabízí fotky za babku a vkládá je přímo do článku. Bez zbytečného obtěžování s uploadem, downloadem, zmenšováním a hlídáním licencí. PixelRockstar jednoduše naservíruje fotky každému blogerovi až pod nos.

Máš v rukávu nějaký další zajímavý projekt z poslední doby?

No, záleží, kdy tento článek vyjde. Ale právě teď dokončuji s Honzou Bienem svůj vlastní web, na který už deset let ostudně padá prach. Ten nový bude konečně responzivní (ano, dám si jako webdesigner preventivně facku) a bude celý obsluhovaný Gutenberg editorem.

Musím říct, že spolupráce s Honzou je úžasná, že to má všecko zmáknuté do posledního šroubku a já mu vlastně jen pomáhám sem tam do návrhu dodat nějaký ten obrázek nebo ikonku. A přesun dat do Gutenbergu je prostě bombastický, až na drobnosti je to vlastně copy & paste ze starého webu. Naprostá pohádka, rozhodně je to cesta kupředu, i když tu jsou nějaké ty porodní bolesti, které způsobily pár perných chvilek i při vývoji pluginu PixelRockstar.

Už aby to bylo venku. Ráda se na něj podívám, moc českých webů na něm ještě neběží. Zatím díky za rozhovor a naviděnou na WordCampu.

Kupte si vstupenku a přijďte na WordCamp

Jedna myšlenka na “Rozhovor s Víťou Válkou nejen o cestování”

Komentáře nejsou povoleny.

WordCamp Praha 23 .2. 2019 is over. Check out the next edition!